Sleduji dění u nás i ve světě. Lidé jsou různě zaměřeni. Píší o sportu, o politice, o zábavě, o historii, o sexu, ..... všude jsou k mání články o celebritách.
Ale co my lidé? Jací vlastně jsme. Ještě donedávna jsem si nic nepřipouštěla. Chodila jsem do práce, užívala jsem si života ať sama či s přáteli - rodinou.
Ale nyní?
Když se rozhlídnu kolem sebe, strašně mě vytáčí nezodpovědnost, lhostejnost a blbost lidí. V žádným případě nechci, aby se každý staral o jiné, ale jen kdyby se každý staral sám o sebe.
Kdo má lidi vlastně vychovávat? Rodiče? Učitelé - školka, škola. Stát?
Je evidentní, že už je zádrhel na úplným začátku.
Rodiče nemají čas. Nebo nechtějí?
Škola nemůže. Nebo nechce?
A samy děti, mládež a dospělí?? Proč by se měli chtít na sebou zamýšlet.
2 komentáře:
Nemalou vinu bych viděl u o ochrany lidských práv, která se ze záslužné věci díky různým fanatikům dostala naprosto mimo kontrolu. Člověk zírá kdo vše má na co právo...ale povinnost je opomíjena.
Bohužel souhlasím. Nechápu, kde se vzala "ochrana lidských práv" pomalu již od narození. Na dítě se špatně podíváte a máte na krku sociálku.
Je rozdíl mezi ochranou práv a týráním. Na to žádná lidská práva nestačí. Když někdo bude někoho týrat, tak bude. Nic mu v tom nezabrání. Protože lidi hyeny byly, jsou a budou. A ostatní nemají důvod to vidět. Někdo někomu něco špatného provádí denno denně a nic se neděje. Pak si dítě usmyslí, že mu např. rodič nepovolil dívat se na tv a už volá na linku důvěry.
Takže zpět k tématu. Jací vlastně jsme??
Asi nejspíš takoví, jací si zasloužíme. Se vším všudy.
Okomentovat