Co je lepší? Toť otázka. Co člověk, to názor. Já vyrůstala na vesnici, tudíž v domku. Pak jsem vystřídala domy a byty a nyní bydlím v bytě. A srovnání?
Trápím se trápím. Vše, ostatně jako celý život, má své klady a zápory. A jde jen o to, co člověk chce tolerovat a co bude tolerovat. Bydlení všude je o toleranci. Ale nesmí to přesahovat hranice ustupování.
Na vesnici si lidé viděli tzv. do talířů. Věděli kdo, kdy k vám přijde a odejde.
Vzájemně si pomáhali. Byli společenští. Akce se dělali jak pro děti, tak pro dospělé. Měli jste soukromí. Co jste si dělali na domku či zahradě, byla jen vaše věc. Nikdo vám na to nedal.
Záměrně píšu v minulém čase. Nevím, jak to funguje dnes.
Nyní bydlím v paneláku. Sousedy na patře mám skvělé. Ale za celý dům bych ruku do ohně nedala. Myslím si, jak se o mě nikdo nestará, ale pak se dovím, že mě někdo sleduje, jak chodím oblečená.
Nemusím se starat o dům jako celek, ale stejně musím platit, ať se mi ty změny líbí, či nelíbí. Většinou mě přehlasuje zbytek osazenstva.
Když chci hrát šipky, musím během dne, abych večer nerušila. Ale když přijedou sousedovic vnoučata a jiní příbuzní, rámus od jejich hraní musím brát tak, že to jsou jen děti. Však oni zase odjedou.
Mě nevadí lidé, kteří nedají dopustit na byt. Mají bez práce teplo, teplou vodu a ve volném čase se můžou věnovat jen sobě a svým koníčkům.
Jiní se zase na svém domečku a na své zahrádce vyřádí a neberou to jako otročinu, ale jako věc, kde spojili příjemné s užitečným.
A tudíž. Každý má svůj klad i zápor. Ale já toužím po domečku a mě nikdo nevymluví, že by snad byt byl lepší nebo dokonce nejlepší.
4 komentáře:
No možná to tak bylo na vesnicích dřív, nebo jak kde, ale co já znám, tak besnice je horší než město. Zápory jsou jasný, nic tam není (a fakt je, že i to minimum mizí), doprava skoro taky ne, takže bez auta je člověk v háji, práce stejně z velký části někde ve městě. No a že si lidi pomáhaj, jsou společenský a td.? Neřekl bych.
Ideální je asi mít dům ve městě, nebo spíš někde na kraji, ale ne moc na kraji v nějaký "díře".
Když jsem bydlela na vesnici já, bylo tam vše. Je fakt, že teď už tam není vůbec nic. Jediné, co jim zůstalo, jsou autobusy a vlaky. Takže se do měst dá i nějak dostat.
Co se týče práce, tak já dojížděla jak do školy, tak do práce. Neviděla jsem v tom žádný problém. Paradox byl jen ten, že já dojížděla do města za prací a jiní jezdili k nám do práce. A přitom jsme byli malá vesnice.
Pak jsem se odstěhovala do města, ale za prací jsem dojížděla do dalšího města. V létě na kole ( 15 km tam, 15 km zpět ) a v zimě busem. Který mi ovšem nesměl ujet nebo vůbec musel jet.
Nyní bydlím i pracuji v jednom městě a nevím, co s volným časem. Přes den a od jara do podzima to jde - vezmu kolo a utíkám z bytu. Ale když je deštivo a zima, je to v háji.
Souhlasím, že ideální by bylo mít domek na kraji města, ale.........
To dost dobře nejde. Např. u nás, když půjdu na okraj města, tak se ocitnu v rozmezí třech až pěti kilometrů od centra. Nejsou všude obchody, o lékařích ani nemluvě a za prací se stejně dojíždí.
Vím, že to už není tak daleko, ale jen pro ty, kteří mají auta, jelikož já, když jdu pěšky, mi to dá půl až třičtvrtě hodiny svižnou chůzí. A co potom s nákupem a tak.
Já nevidím problém v bydlení na vesnici, jelikož jsem tam čtvrt století vyrůstala a rozhodně se necítím méněcenná. Ovšem vím, že už bych se do vsi už neodstěhovala.
JEN NAJÍT TEN DOMEK NA KRAJI MĚSTA NEBO ASPOŃ POZEMEK, KDE BYCH SI HO POSTAVILA!!!!!!!!!!!!
No prej je kolikrát horší najít ten pozemek než sehnat prachy. Teda pozemek za nějakou normální cenu a v nějakým normálním místě.
Toť kámen úrazu.
Na domek máme. Na pozemek ne. Pozemek u nás na dobrém místě stojí stejně, jako stavba středního rodinného domku.
A je fakt, že jsou levnější pozemky, ale na šílených místech a nejlépe několik hektarů. Kolikrát plus les.
To je pak na developerských firmách nebo realitkách, aby tyto pozemky kupovali, udělali tam inženýrské sítě a pak to po parcelách rozprodali. Ale .....
Okomentovat