středa 1. září 2010

Šílený střelec - Bratislava

Přemýšlela jsem, zda vůbec mám reagovat na tuto zprávu, jelikož jsem již četla pár verzí, které se ale dosti lišily. Začnu tedy tím, že nechápu, proč to ti novináři dělají. Podle tohoto usuzuji, že je nejlepší být první i za tu cenu, že nebudu mít kvalitní informace. Ale HLAVNĚ že je přednesu jako první.

Proč to dotyčný vůbec udělal? Máme právo ho soudit? Kritizovat? Ví někdo přesně, co se mu honilo hlavou, co ho k tomuto činu vedlo?

Údajně vystřílel celou romskou rodinu. Jaký byl důvod? Udělali si z něho novodobého otroka? Prodávali drogy - mimo jiné i synovi útočníka? Nebo byli natolik hluční, že už je nechtěl poslouchat?

Je samozřejmé, že věci, které se nám nelíbí, se nedají řešit násilím - vraždou. To už by tu půl národa nebylo. Ale já ho chápu. Každému z nás může jednou rupnout v hlavě a pak v afektu jsme schopni udělat asi cokoliv.

V tomto případě je i sporná otázka státního smutku.
Souhlasím s tím, že by národ nemuselo zajímat, že nějaký blázen zabije několik Romů. Ale jde spíš o morální podporu. Není to povinnost. Kdo chce, ať smutek drží. Nikomu to však nikdo nepřikazuje