Třikrát sláva. Nechci použít výraz, že je to poprvé, co mě poslanci mile překvapili, ale rozhodně je to poprvé po hodně dlouhé době.
Je sice pravda, že ve svém okolí jsem se zatím nesetkala s pozitivní reakcí ohledně dětských vozíků za kolo. Ale na druhou stranu mě zatím nikdo nepřesvědčil o škodlivosti. Proč jsou vozíky za kola někomu trnem v oku??
Slyšela jsem a i četla názory. Ale zda to ten dotyčný zkusil nebo jen plácá do větru, nevím. Když tam někdo napsal, že je to rakev pro dítě, tak má určitě negativní zkušenosti. Bohužel pro něj, bohudík pro mne, jsem neslyšela, ani nečetla o jediné nehodě, kde by dítě takto vezeno přišlo o život či bylo zmzačené.
Jezdím na kole, jezdím v autě, chodím pěšky. Vždy se chovám tak, abych neohrožovala ostatní. Takže kdo nebo co zabíjí?? Lidé. Prasata a hovada na silnicích. Ne vozíky.
středa 29. února 2012
úterý 28. února 2012
Dítě zemřelo při domácím porodu
Domácí porody.
Toto téma je stále propírané. Rodit doma či nikoliv. Samozřejmě jsou dva názory.
V porodnici udělají maximum pro matku i dítě.
Druhá strana. Dříve se doma rodilo normálně ( jak to ale také mnohokrát dopadlo?) a tudíž je to údajně přirozený.
Ano, vždyť dnes hodně žen rodí doma a tajně, bez jakékoliv pomoci a prvního základního ošetření. Už si ale nedovolím tvrdit, kolik dětí z toho žije dál.
Nesouhlasím s názorem, že by měly býti zakázány porody doma. To je každého věc. A jestli dítě, matka či oba nepřežijí nebo budou mít trvalé následky? Ať si to zodpoví rodička a její okolí, které ji v tom podporuje.
V tomto konkrétním případě by měli plnou zodpovědnost převzít rodiče. „Dítě krátce po narození přestalo dýchat a nejevilo známky života. "
Tudíž názory, že rodina bude stejně vinit záchranáře, by neměly být aktuální.
Nepíše se, kde se stala chyba, neodsuzuji tedy nikoho. Vědí to jen ti, co u toho byli.
Spíš mě ještě napadají dvě věci.
Na jednu stranu. Má matka právo rozhodovat za své dítě? Ze začátku už jen tím, že si vybere, zda přivede potomka na svět v rodinném kruhu či za pomoci doktorů a sester?
Na druhou stranu, vlastně rodiče zodpovídají za své dítě do jeho osmnácti let a z větší části i rozhodují.
Začíná to výběrem místa porodu. Výběrem jména. Někdo dá malé pokřít někdo ne. Holce dají propíchnout uši. Vyberou jim školku. Školu. Lékaře. ..... To vše rozhodují rodiče. Ne dítě samo. Takže kde je hranice rozhodování za někoho??
To úplně první rozhodujeme my "dospělí", takže i následky musíme nést my.
Toto téma je stále propírané. Rodit doma či nikoliv. Samozřejmě jsou dva názory.
V porodnici udělají maximum pro matku i dítě.
Druhá strana. Dříve se doma rodilo normálně ( jak to ale také mnohokrát dopadlo?) a tudíž je to údajně přirozený.
Ano, vždyť dnes hodně žen rodí doma a tajně, bez jakékoliv pomoci a prvního základního ošetření. Už si ale nedovolím tvrdit, kolik dětí z toho žije dál.
Nesouhlasím s názorem, že by měly býti zakázány porody doma. To je každého věc. A jestli dítě, matka či oba nepřežijí nebo budou mít trvalé následky? Ať si to zodpoví rodička a její okolí, které ji v tom podporuje.
V tomto konkrétním případě by měli plnou zodpovědnost převzít rodiče. „Dítě krátce po narození přestalo dýchat a nejevilo známky života. "
Tudíž názory, že rodina bude stejně vinit záchranáře, by neměly být aktuální.
Nepíše se, kde se stala chyba, neodsuzuji tedy nikoho. Vědí to jen ti, co u toho byli.
Spíš mě ještě napadají dvě věci.
Na jednu stranu. Má matka právo rozhodovat za své dítě? Ze začátku už jen tím, že si vybere, zda přivede potomka na svět v rodinném kruhu či za pomoci doktorů a sester?
Na druhou stranu, vlastně rodiče zodpovídají za své dítě do jeho osmnácti let a z větší části i rozhodují.
Začíná to výběrem místa porodu. Výběrem jména. Někdo dá malé pokřít někdo ne. Holce dají propíchnout uši. Vyberou jim školku. Školu. Lékaře. ..... To vše rozhodují rodiče. Ne dítě samo. Takže kde je hranice rozhodování za někoho??
To úplně první rozhodujeme my "dospělí", takže i následky musíme nést my.
pátek 24. února 2012
Rodičové, vzpamatujte se
Dennodenně mě něco zvedá z křesla. Ale dnešní článek mě totálně uzemnil. Jít na potrat kvůli pohlaví dítěte? To je snad špatný vtip, ne?
Nebo to snad může někdo myslet i vážně? Co to je za lidi? Kteří se o budoucnosti malého človíčka rozhodují podle toho, zda bude čůrat ve stoje nebo vsedě.
Dříve nebyl ani ultrazvuk. Takže pohlaví miminka bylo až do konce překvapení. I v dnešní době mě stále překvapují rodiče, kteří si pohlaví jejich budoucího potomka nechají říci. Ostatně, je to ale jejich věc.
Zpět k článku. Proč? Proč? Proč? Není to hyenismus? Je snad jedno, co se narodí. Hlavně, když to má vše, tak jak má mít. Já bych volila potrat pouze z důvodu velmi vážných zdravotních problémů. A i tak věřím, že pár lidí by mě za to odsoudilo, protože jsou stále mezi námi tací, kteří se o dítě starají za jakýkoliv podmínek. Klobouk dolů před nimi.
Nevím, kolik žen takto uvažuje. Jen by mě docela zajímalo, zda by takto uvažovaly také v případě, kdyby nemohly otěhotnět a tudíž by pak případné těhotenství bylo malý zázrak. Pak by braly, co by jim náhodou vyšlo nebo by šly na potrat, protože by to nebyla jejich vytoužená holčička či chlapeček?
A lékaři? Ve třech případech jim lékaři nabídli, že zařídí interrupci, i když jim těhotná řekla, že žádá o potrat, protože není spokojena s pohlavím nenarozeného dítěte.
Pak mě pobavila anketa. Měly by ženy mít právo jít na potrat po 1. trimestru kvůli tomu, že nejsou spokojeny s pohlavím dítěte? Špatná otázka.
Souhlasím s odpovědí " Ano, je to jejich volba." Protože je to pravda.
Ale mě by spíš zajímalo, co je k tomuto vede z rozumového hlediska? Pohlaví miminka mě připadá jako totálně nesmyslný důvod, argument.
Nebo to snad může někdo myslet i vážně? Co to je za lidi? Kteří se o budoucnosti malého človíčka rozhodují podle toho, zda bude čůrat ve stoje nebo vsedě.
Dříve nebyl ani ultrazvuk. Takže pohlaví miminka bylo až do konce překvapení. I v dnešní době mě stále překvapují rodiče, kteří si pohlaví jejich budoucího potomka nechají říci. Ostatně, je to ale jejich věc.
Zpět k článku. Proč? Proč? Proč? Není to hyenismus? Je snad jedno, co se narodí. Hlavně, když to má vše, tak jak má mít. Já bych volila potrat pouze z důvodu velmi vážných zdravotních problémů. A i tak věřím, že pár lidí by mě za to odsoudilo, protože jsou stále mezi námi tací, kteří se o dítě starají za jakýkoliv podmínek. Klobouk dolů před nimi.
Nevím, kolik žen takto uvažuje. Jen by mě docela zajímalo, zda by takto uvažovaly také v případě, kdyby nemohly otěhotnět a tudíž by pak případné těhotenství bylo malý zázrak. Pak by braly, co by jim náhodou vyšlo nebo by šly na potrat, protože by to nebyla jejich vytoužená holčička či chlapeček?
A lékaři? Ve třech případech jim lékaři nabídli, že zařídí interrupci, i když jim těhotná řekla, že žádá o potrat, protože není spokojena s pohlavím nenarozeného dítěte.
Pak mě pobavila anketa. Měly by ženy mít právo jít na potrat po 1. trimestru kvůli tomu, že nejsou spokojeny s pohlavím dítěte? Špatná otázka.
Souhlasím s odpovědí " Ano, je to jejich volba." Protože je to pravda.
Ale mě by spíš zajímalo, co je k tomuto vede z rozumového hlediska? Pohlaví miminka mě připadá jako totálně nesmyslný důvod, argument.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)