Cyklista napadl jiného, který předjížděl. Srazil ho z kola a ujel

Titulek se mi sice moc nelíbí, je takovej divnej, ale článek sám o sobě mě dostal.

Začneme od začátku. Když předjížděl šestapadesátiletý muž jiné dva cyklisty (nejspíš otce se synem), tak už tam se mohlo něco odehrát. Mohli se vzájemně slovně napadat, jak je to u nás obvyklé. Lidé chodí, jezdí na kole či v autě jako prasata, takže takto to mohlo být i tady. To my ale nevíme.

Uprostřed. Když pán chtěl odbočit doleva, tak i když dával přednost z pravé strany, ti dva cyklisté tam měli dostatek místa na to, aby pokračovali plynule v jízdě. 

A konec. Proboha, proč do něj strčil? Naproti jezdila auta, mohl spadnout pod jedno z nich. Už tohle se dá posuzovat podle mě skoro jako úmysl o zabití.

Jestli to byl otec se synem, tak to mu chtěl jít příkladem? "Jakmile Tě synu někdy někdo předjede, tak ho koukej dojet a strčit do něj. To si nesmí dovolit, Tě chtít předjíždět!!!"

Ať už to bylo, jak bylo, nebál se ten, co strčil, že mohl tohoto cyklistu zranit. Nebo i zabít? Že se nevrátil a nezjišťoval škody? Hovado!

Kolikrát mě se stalo, že jsem někoho předjela. A dokonce předjížděj cyklisté i mě!

Ale je pravda, že zase já mám tendenci kopat lidi do zadku. Když jedu po cyklostezce, kde je půlící čára pro pěší a cyklisty a někdo jde tam, kde nemá, tak vždy vystrčím nohu s tím, že si pěkně kopnu. Jenže to nakonec neudělám. Co kdybych o toho idiota zakopla a spadla bych z kola? To jsem si raději pořídila dětský troubítko a troubím. Je sranda ty blbce pozorovat, jak nadskočí, protože se leknou. Ale myslíte, že přejdou do svého pruhu? Ne! Proč? Protože jsou to idioti, kteří nepřemýšlí ani nad běžnými věcmi života?