A pak že se nedá vše komentovat, o všem psát.
Kdo tedy zastoupil všechny ty matky, které se vrátily do práce dříve jak po třech letech? Chůva? Babička? Kamarádky? Manžel?
Jestli si ženská pořídí potomka či potomky a pak maže do práce, aby vydělala na chůvu, tak v tom nevidím smysl.
Babičky a kamarádky? Je to skoro podobné. Tímto způsobem děti nechci. Jestli je pak mají vychovávat jiní lidé než jeho rodiče. Je rozdíl, když občas někdo na pár hodin či víkend dítě pohlídá.
Ale kde se píše o manželech, partnerech. Není to tak trochu diskriminace? Od kdy se mluví jen o špatné či dobré matce. Otec nemůže být dobrý? Nevidím nejmenší problém v tom, že by s dětmi doma zůstal chlap. Samozřejmě že ne každý na to má. A chce. Ano, muži nereagují. Ale proč? Není to spíš naším uvažováním? Že by ho hned ostatní odsoudili, ukazovali by si na něj? Fandím chlapům, kteří se nebojí zůstat doma s dětmi a starat se stejně dobře jako jejich partnerky.
Myslím si jen, že otec doma může být stejně dobrý jako matka. A je to v rodině.
"Ještě nikdy jsem nebyla přes noc bez svého chlapce, je mu sedm let a stále se mnou spí v posteli. Jsem prostě povoláním dobrá máma," napsala třeba jedna z diskutujících maminek. Není paní tak trochu perverzní? Nemusí být, že? Ale absolutně nerespektuje soukromí dítěte. Dítě bude chudák. Protože přesně taková matka ho pak bude citově vydírat. Já jsem se Ti obětovala. Já jsem s Tebou stále byla. Já Ti dala a udělala první poslední.
Matky vzpamatujte se. V čem vidíte pozitivum? Kdy chcete začít učit dítě soběstačnosti, samostatnosti??
Můžete mít domácnost v pořádku, o dítě se perfektně starat a přitom chodit i do práce. Tak v čem je problém. Není to spíš ve vztazích s partnerem? Jestli máte na vše být sama, tak buďte do třech let doma a starejte se. A strhejte se. Třeba je to vaše životní poslání.
