Titulek se mi sice moc nelíbí, je takovej divnej, ale článek
sám o sobě mě dostal.
Začneme od začátku. Když předjížděl šestapadesátiletý muž
jiné dva cyklisty (nejspíš otce se synem), tak už tam se mohlo něco odehrát.
Mohli se vzájemně slovně napadat, jak je to u nás obvyklé. Lidé chodí, jezdí na
kole či v autě jako prasata, takže takto to mohlo být i tady. To my ale nevíme.
Uprostřed. Když pán chtěl odbočit doleva, tak i když dával
přednost z pravé strany, ti dva cyklisté tam měli dostatek místa na to, aby
pokračovali plynule v jízdě.
A konec. Proboha, proč do něj strčil? Naproti jezdila auta,
mohl spadnout pod jedno z nich. Už tohle se dá posuzovat podle mě skoro jako
úmysl o zabití.
Jestli to byl otec se synem, tak to mu chtěl jít příkladem?
"Jakmile Tě synu někdy někdo předjede, tak ho koukej dojet a strčit do
něj. To si nesmí dovolit, Tě chtít předjíždět!!!"
Ať už to bylo, jak bylo, nebál se ten, co strčil, že mohl
tohoto cyklistu zranit. Nebo i zabít? Že se nevrátil a nezjišťoval škody?
Hovado!
Kolikrát mě se stalo, že jsem někoho předjela. A dokonce
předjížděj cyklisté i mě!
Ale je pravda, že zase já mám tendenci kopat lidi do zadku.
Když jedu po cyklostezce, kde je půlící čára pro pěší a cyklisty a někdo jde
tam, kde nemá, tak vždy vystrčím nohu s tím, že si pěkně kopnu. Jenže to
nakonec neudělám. Co kdybych o toho idiota zakopla a spadla bych z kola? To
jsem si raději pořídila dětský troubítko a troubím. Je sranda ty blbce
pozorovat, jak nadskočí, protože se leknou. Ale myslíte, že přejdou do svého
pruhu? Ne! Proč? Protože jsou to idioti, kteří nepřemýšlí ani nad běžnými věcmi
života?
