Tak po ránu číst takový chuťovky? Že si nedám pokoj a nedělám něco jiného.
Nejdřív jsem si myslela, že i ta pětiletá chodila na net a psala si s jinými. V dnešní době? Nic nemožného. Ale ne, na schůzku ji přivedla pouze kamarádka.
Tohle se mi hnusí. Bohužel musím pochopit, že jsou mezi námi nemocní lidé, kteří za to nemůžou. Samozřejmě pokud se toto nedá léčit. Pak nechápu nic. Jsem nemocná. Jde to? Tak se léčím. Nebo že bych nechtěla?
Mě spíše zaráží, co dělají smradi na počítači. Nebudu komentovat co a jak jsem dělala já ve svých patnácti letech. Nebyli běžně počítače, byla pošta. Ale myslím si, že rodiče mohou vědět, co jejich dítě dělá.
My se doma rozhodně nehlídáme, ale i tak víme, co druhý dělá. Nemůžu se srovnávat s puberťákama a dětma, je mi to jasný, ale právě jako dospělá osoba snad mám přehled, co to mé dítě kdekoli provozuje.
A jestli ne, tak pak se nemůžu divit nemocným, že využijí situace.
2 komentáře:
Děcka dnes o počítačích kolikrát vědí mnohem víc než rodiče, takže to asi zas tak jednoduché není.
Když já si nedovedu představit myšlení dnešních malých a mladých. Na co je ten chlap lákal?
To věřím, že jsou na počítače lepší, ale i právě proto bych předpokládala, že se nenechaj jen tak zblbnout.
Okomentovat