Už jen podle titulku si myslím, že půjde o blábol.
První, co mne zarazilo, bylo to, že se tu píše o sirotcích. Já vždy měla dojem, že sirotek je dítě, které přijde o oba rodiče. A nějak se mi nechce věřit, že by jich tu tolik bylo. I když možná ano. Dobře.
Pak je tu ale tvrzení, že adopce cikáňat v cizině dopadá velmi dobře.
A zase že je chyba jen na naší straně, na straně bílých.
Přitom s výchovou českých Romů v cizině problémy nemají, adopce do
zahraničí probíhá po desítkách ročně. A to do zemí, jako je Německo,
Itálie, Švédsko či třeba Dánsko.
Proč tomu nějak nevěřím? To znamená, že v cizině Romové sekají latinu, učí se, poté studují, poté pracují a poté stejně vychovávají své potomky?
Systémy v západních zemích pracují s prevencemi tak, aby děti své biologické rodiny vůbec nemusely opouštět.
A tady by mě zajímalo, jak to dělají.
Docela by nebylo naškodu natočit nějaký dokument, na toto je odborník ČT 1, a sledovat pár adoptovaných dětí a jejich životy. Samozřejmě dobrovolně.
Žádné komentáře:
Okomentovat