Zase mám nad čím přemýšlet.
Když jsem poprvé o eutanazii slyšela, byla jsem okamžitě pro. Samozřejmě se ozvali ti, kteří s tím nesouhlasí.
A já se ptám. Kde je ta hranice toto chtít? A kdo by to měl když tak dělat?
Musí to člověk zažít, např. ve své rodině, aby byl objektivní?
V tomto konkrétním případě to možná nikdo nepopře. Nejdřív mě překvapilo, že by slepota či hluchota měla býti překážkou ve spokojeném žití. Ale oboje najednou? A jestli toho měli ještě více, tak je asi chápu.
Docela by mě zajímalo, zda by se ozval někdo, kdo s tímto jejich činem nesouhlasí. Třeba věřící? Nebo lidé, kteří vědí, že vše se dá nějak řešit?
Překvapilo mě, že : V roce 2011 v Belgii podle statistik provedli lékaři eutanazii u 1 133 pacientů, kteří ve většině případů trpěli pokročilou formou rakoviny.
A pak mě překvapilo, že se to prý děje i u nás. Mám tomu věřit?
No každopádně bych se nechtěla nikdy dostat do stavu už jen o eutanazii přemýšlet.
pondělí 14. ledna 2013
Týraný kojenec oslepl, rodiče dostali deset a čtyři roky vězení
Opět nebudu někoho kritizovat. Neznám rodinu, lidi, kterých se toto týká. Teď myslím všeobecně. Když se píše o lidech, kteří týrají své děti.
Sama mám malé dítě a vím, že ne vždy je to procházka růžovou zahradou. Ale nevím, co by se muselo stát, aby mi ruplo v hlavě a já bych ublížila malému miminku, dítěti.
Člověk se musí přeci obrnit proti pláči či zlobení. Ještě beru, i když neomlouvám, matky samoživitelky. Jestli jsou na vše samy, musí mít o to větší trpělivost.
Ale kde jsou na to minimálně dva a více, ať mě nikdo neříká, že musí malému tvorečkovi ubližovat.
Nedávno jsem psala o tom, že bych byla pro trest smrti. Samozřejmě byly argumenty proti. A já to beru.
Ale jak potrestat takové zrůdy, které s dětmi zacházejí tak, že jim způsobí trvalé následky nebo smrt.
Samozřejmě, že děti padají, dělají si úrazy sami, dělají je i dospělí. To k životu patří. Ale nebylo by lepší, když mi dítě překáží, dát ho raději k adopci?
Jediné negativní k tomuto mě napadá, aby to pak nedělali lidé automaticky a jakmile dítě nechtějí, aby se ho hned nezbavovali.
Ale zase argument pro. Nebylo by lepší, aby dítě vychovával někdo, kdo třeba to dítě mít nemůže a tudíž dá první poslední i adoptovanému?
Sama mám malé dítě a vím, že ne vždy je to procházka růžovou zahradou. Ale nevím, co by se muselo stát, aby mi ruplo v hlavě a já bych ublížila malému miminku, dítěti.
Člověk se musí přeci obrnit proti pláči či zlobení. Ještě beru, i když neomlouvám, matky samoživitelky. Jestli jsou na vše samy, musí mít o to větší trpělivost.
Ale kde jsou na to minimálně dva a více, ať mě nikdo neříká, že musí malému tvorečkovi ubližovat.
Nedávno jsem psala o tom, že bych byla pro trest smrti. Samozřejmě byly argumenty proti. A já to beru.
Ale jak potrestat takové zrůdy, které s dětmi zacházejí tak, že jim způsobí trvalé následky nebo smrt.
Samozřejmě, že děti padají, dělají si úrazy sami, dělají je i dospělí. To k životu patří. Ale nebylo by lepší, když mi dítě překáží, dát ho raději k adopci?
Jediné negativní k tomuto mě napadá, aby to pak nedělali lidé automaticky a jakmile dítě nechtějí, aby se ho hned nezbavovali.
Ale zase argument pro. Nebylo by lepší, aby dítě vychovával někdo, kdo třeba to dítě mít nemůže a tudíž dá první poslední i adoptovanému?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)