Poslední dobou, asi tak dva měsíce, mám hodně času přemýšlet o tomto státu. Co dělá a jak dělá pro lidi.
Chtěla jsem psát již dříve, ale stále jsem neměla nic v ruce.
Dostala jsem se do svízelné situace. Po rodičovské dovolené jsem se vrátila do práce, kterou mám již devět let. Bohužel po devíti dnech se stal dceři úraz, se kterým jsme skončily na 38 dní v nemocnici.
Tam jsem měla neschopenku. Po propuštění jsem měla na 16 dní ošetřování. A co dál?
Nejde tady o nějakou virózu nebo o to, že bych snad nechtěla do práce. Dcera měla úraz po kterém nesmí sama chodit a vůbec nevím, jak dlouho ještě budu muset být s ní doma.
Dva dny jsem prolítala na úřadech. Každý mě chápe a lituje, ale že budu, nevím jak dlouho, zadarmo doma, tak s tím mi nikdo nepomůže. Takže práci mám a chci do ní. Dcera chodí do školky, ale nemůže do ní.
Na nic nemám nárok. A důvod? Mám práci! A nebydlím sama. Což znamená, více posuzovaných lidí.
Jak je tedy možné, že někdo, kdo nedělal nebo nedělá a třeba ani dělat nebude bere jakékoli dávky na cokoli a já budu bez. Nechci po státu desetitisíce ani tisíce, ale na nezbytně nutné výdaje bych snad nárok mít mohla ne?? A to pracuju 19 let. Platím sociální, zdravotní a .......
Teď svitla naděje, která mě, ještě bohužel, mine, ale snad do budoucna pomůže někomu, kdo bude ve stejné situaci jako já nyní.
